THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V novom formáte 2x1 dostanete na ploche jednej „bežnej“ recenzie dvojitú dávku: tak, ako keď do piva hodíte poldeci vodky alebo keď v majú hypermarkete zľavu na tovar pred zárukou. Rubrika bude – okrem iného – hľadať kapely, ktoré robia zdanlivo to isté a pritom inak, vypichovať pozoruhodné dvojičky zo žánrových teritórií, v ktorých Metalopolis a jeho čitatelia (ešte) nezabodli dobyvateľskú vlajku, či porovnávať dve kontrastujúce nahrávky tej istej formácie.
Dnes sa vydáme do území nielenže neprebádaných, ale doslova nepriateľských. Bez ohľadu na názor čitateľa na hip-hop ako žáner je faktom, že dve minuloročné dosky zaznamenali pozoruhodný presah: „My Beautiful Dark Twisted Fantasy“ A-čkového rapera Kanye Westa sa umiestnila vo výročných anketách všetkých druhov médií – od internetových opinion leadrov Pitchfork (10.0/10) až po domácu tlačenú stálicu Reflex.
Na druhej strane, „Death Is Silent“, sólový debut člena vtipne nazvaných CUNNINLYNGUISTS počúvajúceho na prezývku Kno, upútal aj vo virtuálnych uliciach nášho metalového mesta. Oba počiny majú plejádu styčných bodov, zároveň takmer učebnicovo ukazujú rozdiely v spôsoboch, akými sa dá dopracovať k identickému cieľu: kvalitnej žánrovej nahrávke s ambíciami a schopnosťami upútať aj mimo domácej škatuľky.
Najprv si však treba vyjasniť pojmy: aj keď dnes sa už vo všetkých štýloch rola producenta uznáva a cení, v hip-hope sa prekrýva s rolou autora a interpreta. Kanye West aj Kno si časť povesti vybudovali práve ako producenti a na ich aktuálnych doskách je to počuť. Obaja dokážu hľadať sample s obdivuhodným rozhľadom, zakomponovať ich do piesne temer bez švov, či sa od cudzích diel odraziť a kúsky ich skladieb prehrať po svojom (tak, ako to Kanye West spravil s blacksabbathovskou „Iron Man“). Takisto obaja dokázali využiť rap ako legitímny výrazový prostriedok, rovnocenný so spevom (ktorý ho doprevádza). Vydarené texty plynú bez drhnutia a rušivých prvkov: predsudky bokom!
Kno sa vydal podobnou cestou ako MOBY na z komerčného pohľadu prelomovom albume „Play“. Sampluje málo známe fragmenty spred troch dekád, alebo retro-fíling sám vytvára. (Kým Kanye West vydávajúci na sublabeli Universal v booklete každú notu priznáva – takže, ironicky, tantiémy za „My Beautiful Dark Twisted Fantasy“ budú plynúť aj Ozzymu Osbournovi či Robertovi Frippovi – undergroudový Kno sa pod prevažnú časť „Death Is Silent“ podpísal sám.)
Ak sa Kno sústredil na zovretejší dojem zabalený v čiernobielom digipaku, album Kanye Westa je farebný a opulentný – hudobne i graficky. „My Beautiful Dark Twisted Fantasy“ je multimiliónovou party, konieckoncov ňou bolo aj havajské natáčanie platne, na ktoré West, milionár v kristových rokoch, pozval snáď každého, kto v ligotavom svetle mainstreamového niečo znamená, aby party mnohých z nich nakoniec nepoužil. Za vyše tri milióny dolárov tak máte šancu počuť v dobre schovaných fragmentoch Eltona Johna, Rihannu alebo Fergie – avizovanú M.I.A však nakoniec nie.
Oba počiny sú skrz-skrze súčasné. S neprepočuteľnou inšpiráciou sedemdesiatymi rokmi (či už v podobe R&B, s ktorým nielen v hitovej a výbornej „Runaway“ koketuje West, alebo ako obskúrne samply-nesamply Ryana Wislera a.k.a. Kno) však „My Beautiful Dark Twisted Fantasy“ znie ako ten najlepší album na záver dekády, dokonalý mashup všetkého, čo sa ňou prehnalo a zároveň geniálny spôsob ako zarobiť nehorázne peniaze a baviť sa pri tom (keďže, na rozdiel od schématických pop hviezdičiek s utajeným superproducentom za chrbtom, tu je tým producentom sám West).
„Death Is Silent“ je na druhej strane intímnou a smutnou nahrávkou s všetko prestupujúcou upršanou „noir“ atmosférou (za všetky príklady treba vypichnuť detektívku „I Wish I Was Dead“ či singlovú „Rhythm Of The Rain“). Trbliece sa o poznanie menej, ale aj keď ide o výrazovými prostriedkami plochšiu dosku (alebo aj preto), pôsobí zovretejšie a zadiera sa pod kožu viac, než Westov pôsobivý, no trochu pridlhý výlet do Disneylandu.
KNO - Death Is Silent: 8.5/10
(A Piece Of Strange Music, 2010; www.cunninlynguists.com)
KANYE WEST - My Beautiful Dark Twisted Fantasy: 8/10
(Roc-A-Fella Records / Def Jam / Universal, 2010; www.kanyewest.com)
Čirý profesionalismus - tato slova nejlépe vystihující aktuální nahrávku Kanye Westa musíte vyřknout i pokud zrovna nejste příznivcem mainstreamového r´n´b a hip-hopu. Tato hudební a producentská superstar sklízí s aktuální nahrávkou vysoká hodnocení snad ve všech médiích (100% u trendsetterského Pitchforku), takže snad není ani příliš velkým překvapením, že se recenze na jeho desku objevila i na stránkách žánrově otevřené Metalopole. Pod nablýskanou, bombastickou fasádou "My Beautiful Dark Twisted Fantasy" rozhodně nenarazíme na plytký obsah jak bývá v těchto vodách vcelku obvyklým jevem, ale na po všech stránkách propracované skladby, které bez problémů obstojí jak samostatně, tak na celé dlouhé ploše 70 minut. A pokud má snad někdo pochybnosti - Kanye West na tyto stránky patří. Už jenom proto, že si vybírá a zpracovává k obrazu svému útržky skladeb BLACK SABBATH a KING CRIMSON. (7,5/10)
Desku rapera slyšícího na jméno Kno zatím nemám příliš naposlouchánu, ale i tak můžu bez ostychu tvrdit, že žánrově otevřenému posluchači může "Death Is Silent" zpříjemnit chvíle. V porovnání s opulentním Kanye Westem působí nahrávka intimně, smutně a až vyloženě undergroundově a představuje tak druhou tvář tohoto populárního žánru.
Kno nie je ani náhodou taký tvrdý ako DÄLEK, poetický ako WWW a zdá sa, že sa nemôže rovnať ani zásadnosti CANNIBAL OX a ich „The Cold Vein“. Jedno však majú spoločné. Tým, že nekĺžu iba po povrchu, v podstate kašlú na budovanie lacného imidžu a miesto toho sa oveľa radšej orientujú na tvorbu dobrej hudby, úspešne oslovujú aj publikum iných žánrov, než je ten hiphopový. Ak ste sa ešte stále nezbavili svojich predsudkov, možno je najvyšší čas.
„Death Is Silent“ predstavuje kompaktný a producentsky dobre ošetrený album s jasnou víziou. Musím sa priznať, že jeho smutná náplň na mňa nefunguje tak, ako by mala - dokonca si myslím, že občas zakopne aj o ľahký gýč -, ale na druhej strane ma hudobná stránka tohto diela baví dlhodobo a po celej svojej dĺžke. Povedzme, že tak na sedem a pol boda.
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.